OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Novým objavom BDM scény u západných susedov sú PROLAPSED z Hlinska. V zostave Roman Šťulík (gitary, vokály), Vojtěch Hruša (gitary, vokály), Pavel Bouška (bicie) a Ďuri Meliško (basgitara) fungujú od roku 2015. Pokiaľ ide o predošlé pôsobenie hudobníkov, Roman má v záznamoch deathcorových DESPERATE TIMES a deathmetalových LUPARA: THE WIDOWMAKER, zvyšok ansámblu má register čistý. „Sexual Assaults“ je úplne prvým štúdiovým počinom kapely a osmička skladieb sa začerstva ocitla na striebornom kotúči u vydavateľstva, ktoré o kove smrti niečo vie.
V podstate ma PROLAPSED prekvapili, čakal som tak trochu niečo iné, ani neviem čo presne, možno moderne pôsobiaci death metal, prípadne slam. Pravda je kdesi inde – hrá sa tu v zásade ortodoxný a zároveň chytľavý brutal death starej školy so zľahka oplzlým podfarbením. Nie je to však hocijaká stará škola, to, čo sa na poslucháča vyvalí, totiž viac-menej nečakane zvukovo aj hudobne páchne hlavne Dánskom. Veľmi konkrétne v prvom rade INFERNAL TORMENT, zhruba ako keby ste zmiešali „Man’s True Nature“ a „Birthrate Zero“, a pridali pár harmónií a riffov ako od starých ILLDISPOSED alebo DAWN OF DEMISE, ktorých možno označiť za „nástupcov“ IT. Priamočiary, nadupaný a energický brutal death striedajúci viacero polôh growlu aj revu, s veľmi štýlovým zvukom z Davosu a jednoduchými, sčasti sexuálno-perverzne zafarbenými textami, ktoré by si do budúcnosti zaslúžili zapracovať na angličtine. Inak na debut veľmi dobré.
7,5 / 10
Vydáno: 2018
Vydavatel: Immortal Souls Productions
Stopáž: 23:59
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.